V sekci Rozpočet paradoxů , Augustus de Morgan (1806–1871), který je nazývá „paradoxy“, existuje spousta odkazů na kliky. Píše tam

[…] Říkám něco o svých osobních znalostech třídy objevitelů, kteří čtvercovali kruh, rozrušili Newtona atd. Mám podezření, že z anglické třídy vím víc než kterákoli jiná muž v Británii. Nikdy jsem nepočítal; ale vím, že jeden rok s druhým - a méně z pozdních let než v dřívější době - ​​jsem mluvil s více než pěti v každém roce a dal jsem více než sto padesát vzorků. Z toho jsem si jist, že je to moje vlastní chyba, pokud jich nebylo tisíc.

V předmluvě k „Omluvě matematika“ G.H. Hardyho C.P.Snow píše

O svém objevu Ramanujana [Hardy] neprojevil vůbec žádné tajemství. Byl to, napsal, jeden romantický incident v jeho životě: každopádně je to obdivuhodný příběh a ten, který v něm skrývá uznání téměř u všech (až na dvě výjimky). Jednoho rána počátkem roku 1913 našel mezi písmeny na svém jídelním stole velkou neupravenou obálku zdobenou indickými známkami. Když ji otevřel, nenašel v žádném případě čerstvé listy papíru, na nichž byl v neanglickém holografu řádek za řádkem symbolů. Hardy na ně bez nadšení pohlédl. Do této doby, ve věku třiceti šesti let, byl světově proslulý matematik: a světově proslulí matematici, které již objevil, jsou neobvykle vystaveni klikám . Byl zvyklý přijímat rukopisy od cizinců, což dokazovalo prorockou moudrost Velké pyramidy, zjevení sionských starších nebo kryptogramy, které Bacon vložil do her takzvaných Shakespearů.

_{str.29f ve vydání CUP z roku 1967, můj důraz}

To naznačuje, že k tomuto jevu dochází již v roce 1913. Podle Snowa , Hardy sám napsal tento příběh, ale Snow neposkytuje žádné odkazy. Pokud vím, nepochází z „Omluvy matematika“.

Einsteinovy ​​práce byly publikovány ve stejném období, takže se pravděpodobně setkal se stejným fenoménem.

Alexander von Humboldt popisuje, co bychom mohli nazvat vědeckými klikami v roce 1799. Jeho aktivity by také mohly být jedním z prvních zdokumentovaných záznamů o tom, čemu dnes říkáme „veřejná angažovanost s vědou“.

Při popisu své návštěvy Cumany (Venezuela), kam přijel v červenci 1799, popisuje, jak se místní obyvatelé o jeho výzkum velmi zajímají a musí věnovat mnoho času vědě, ale také se setkávat komplikované postavy.

První týdny našeho pobytu v Cumaně byly použity při ověřování našich přístrojů [...] Pokud byla každá věc kolem nás vybavena tak, aby nás inspirovala tím nejživějším zájmem, naše fyzikální a astronomické přístroje ve svých řadách silně vzrušovali zvědavost obyvatel. Byli jsme vyrušeni častými návštěvami; a abychom nebyli nespokojeni s osobami, které vypadaly tak šťastné, že vidí skvrny Měsíce Dollondovým dalekohledem, vstřebávání dvou pohledů v eudiometrické trubici nebo účinky galvanismu na pohyby žáby, byli jsme povinni odpovídat na otázky často nejasné a opakovat celé hodiny stejné experimenty.

A nyní kliky:

Tyto scény byly obnovovány po dobu pěti let, pokaždé, když jsme se usadili na místě, kde bylo pochopeno, že jsme vlastnili mikroskopy, dalekohledy a elektrické přístroje. Byly obecně o to více unavující, protože osoba, která nás navštívila, si mýlila představy o astronomii a fyzice; dvě vědy, které jsou ve španělských koloniích označovány pod jedinečným názvem nové filozofie, nueva filosophia. Polovědec na nás pohlédl s jakýmsi opovržením, když se dozvěděli, že jsme do naší sbírky knih nepřinesli Spectacle de la Nature od Abbé Pluche, Cours de Physique of Sigaud la Fond nebo Dictionary of Valmont de Bomare. Tato tři díla a Traité d`Economie politique barona Bielfelda jsou zahraniční díla, která jsou nejznámější a nejuznávanější ve španělské Americe, od Caracasu a Chili po Guatimalu a na sever Mexika. Nikdo není považován za naučeného, ​​kdo nemůže citovat své překlady; a pouze ve velkých městech, v Limě, v Santa Fe de Bogota a v Mexiku, začínají místo těch, kteří se těší populární celebritě už padesát let, začínat jména Haller, Cavendish a Lavoisier. minulý.

Je však ohromen zvědavostí původních obyvatel a jejich dychtivostí učit se:

Zvědavost nadchla respektováním nebeských jevů a různých předměty přírodních věd, má velmi odlišný charakter mezi starověkými civilizovanými národy a mezi těmi, kteří dosáhli malého pokroku v rozvíjení svých intelektuálních schopností. Každý z nich vystavuje v nejvyšších společenských vrstvách časté příklady osob neznalých vědy; ale v koloniích a mezi novými lidmi zvědavost, zdaleka nečinná nebo přechodná, vychází z horlivé touhy po poučení a objevuje se s vynalézavostí a jednoduchostí, které jsou v Evropě charakteristické pouze pro mládež.

Citováno z: Alexander von Humboldt: Osobní vyprávění o cestách do oblastí rovnodennosti nového kontinentu v letech 1799–1804, díl 2, kapitola V, přeloženo do angličtiny Helen Maria Williams. - London 1818. Online verze